Kletba elektronického krbu

 Doufám, že tohle již bude poslední můj text o české politice a politikaření vůbec. Již před lety jsem se rozhodl přestat takto marnotratně plýtvat časem, teprve až dnes jsem snad dozrál k naplnění záměru. Svoji hvězdnou dráhu politického komentátora amatéra tedy zakončím pojednáním o kometě planoucí před našimi užaslými zraky - České televizi.

 Tato mediální instituce zahájila činnost v padesátých letech dvacátého století - v době brutální diktatury. Dodnes se příliš nezměnila. Má trochu jiný název, trochu jinak se tváří a vypadá, ale pořád je to ta stará dobrá telka, která radí, co si máme myslet, aby to s námi špatně nedopadlo. K tomu nějaká ta kvalitní zábava k proplachování mozků od nežádoucích myšlenek, anebo nejlépe myšlení vůbec. Vyrostl jsem s televizí jako všichni. V určený čas celá rodina čuměla do blikající obrazovky a nasávala falešné pravdy nejdřív od komunistů, pak od kapitalistů. Byl to rituál. Norma. Standard. Život zkroceného, pasivního člověka. Před čtvrt stoletím jsem se odstěhoval od rodičů, vlastní tv bednu jsem si už nikdy nepořídil. A žiji. A je mi dobře. A ušetřil jsem miliardu hodin k práci na něčem smysluplném. Dvacet pět let bez vymývání mozku. To člověka změní.

 Vynález televizního přenosu, podle mých znalostí, zprovoznili již technici Třetí říše. Samozřejmě, politici ihned uhodli možný potenciál nové mediální zbraně, ovšem mělo to háček: Jak by si mohli lidé opatřit televizor uprostřed válečného snažení? Nu, museli si ještě pár poválečných let počkat. Ale dočkali se. Válka vlastně už neskončila. Dědové bojovali ještě za svobodu, tátové pak za mír, synové bojují už jen za "náš způsob života". Třeba v Orientu. Nemylme se ale, nebyla to operace Trvalá svoboda. Operace se ve skutečnosti jmenovala Trvalá bída. Ne, nezastávám se oněch diktátorů, kteří dostali, co si zasloužili, jenomže spolu s nimi to odnesly miliony obyčejných lidí jen proto, aby si jiné miliony zachovaly svůj způsob života. Kdo tehdy sledoval americkou televizi, nezbývá mu než přiznat, že goebbelsovská propaganda zde oslavila významné jubileum.

 Tento můj text vlastně vzniká jako podpora projektu Nekrm Hydru. Moje ambice jsou však ještě vyšší. Mě už prostě nestačí nějaké dočasné změny či proměny. Že všichni platíme televizní daň bez ohledu na užitečnost, se dá snadno pochopit. Když Napoleon potřeboval víc peněz pro armádu, jednoduše zavedl daň z počtu oken každého domu. Fantazie v dojení peněz prostě nezná mezí. Daleko nebezpečnější však je televizní médium sledovat. Nikdy jsem neviděl jediný pořad Václava Moravce, ale slyšel jsem už o něm tolik, že snad o sousedovi za řekou vím míň. Lidé se prostě nechávají strhnout televizními tématy, jejich pozornost bloudí sem a tam, až nakonec vyčerpáním upadají do jakéhosi opiového snění. Pak pouhý jeden loutkovodič může ovládnout chování a činnost milionů.

 Svůj poslední politický text bych chtěl zakončit nadějí, že alespoň jednoho dalšího člověka probudím z mediálních mrákot. Že nějaký kluk nebo holka na začátku života hodí telku přes palubu a začne žít svůj život. Že začne přemýšlet jako člověk, nikoliv jako zombie. Pokud zlý Putin vyšle krvelačné komando, které zítra přestříhá všechny dráty v České televizi a prokleje veškeré vysílání tak, že na Krkavčích horách tráva neporoste příštích sto let, bude to sice strašlivý, zákeřný útok, ale prokázalo by to celému národu ve výsledku milost osvobození se z otroctví Kultu elektronického krbu, jemuž zmrzačení lidé přinášejí nejvyšší oběti.

 Věřím, že několik čtenářů oslovím. Vím, že většinu nikoliv. Česká televize bude muset nejprve zničit samu sebe, teprve až potom černá mediální alchymie zmizí z duší přeživších. Lidé už jsou prostě takoví. Jestli je to dobře nebo ne nemá smysl posuzovat. Když prší, hledám vhodné oblečení do deště, nikoliv vhodné diskuse, výmluvy, výzvy, demonstrace, modlitby. A chování většiny lidské populace je prozatím jako počasí. Tak Ahoj všem bez tv bedny! Setkáme se někde na cestách, při zajímavé práci, při pozorování hvězd na nebi anebo dětí na hřišti. Budeme si povídat a o tom, co bylo v telce, nepadne ani slovo. Bude to ta nejkrásnější odměna. Mít zpátky vlastní život.