Menší zlo

  Mnohokrát jsem slyšel hypothesu (ne, není to theorie) o nutnosti volit menší zlo. Kdo mě trochu zná, ví, že toto považuji za pitomost. Tentokrát však nebudu psát obecně, ale budu konkrétní, jmenovitý a adresný. Budu psát o menším zlu jménem Andrej Babiš. A ještě, než začnu, pro pořádek předesílám, že nepatřím k pomateným fialovcům, kteří si Babišem omlouvají i ploché nohy.

  Menší zlo Andrej Babiš je ve skutečnosti velká celospolečenská hrozba. Proč větší, než fialový amorální hnus toho času v úřadu vlády ČR? To proto, že po profesorovi F. a spol. do roka a do dne neštěkne ani pes. Jsou odepsaní už dnes, i když si to asi stále ještě neuvědomují. Babiš je oproti nim docela jiná liga. Skoro se stal presidentem (!!!) a za poslední roky stále posiluje. Čím to asi je? Co nám tento cápek ve své hvězdné kariéře vlastně předvedl?

  Své malé impérium vybudoval díky dobrým stykům s předlistopadovými kádry, kteří si po listopadu dělili koláč. V devadesátkách vymetl správné zadnice, zač dostal první půjčky, jaké by běžný smrtelník nikdy nedostal. Z cizích peněz financoval své investice. V ČR byl patrně hlavním hráčem, který startoval přidávání řepky do paliv. To vede nejenom k předčasně zničeným motorům, ale vyžírá ekonomiku státu a hlavně a především otravuje zásoby spodních vod, neboť postřiky technických plodin mají mnohonásobně vyšší normy. Jenomže pole je jen jedno a voda se nevsakuje podle techničnosti plodiny. Jestli o tom A.B. věděl? Tím si můžete být jisti. Měl co dělat, aby situaci "uklidnil", když ekologové ještě měli sílu naléhat - když to ještě pár lidí na vysokých postech zajímalo. Už ve starověku bylo travičství nejtěžším možným zločinem. Co se asi změnilo, že to dnes neplatí?

  Máte rádi separát? Chutnají vám nejlevnější potraviny romanticky přicestovalé z celého světa? Andrej Babiš netroškařil. Skoupil kdejaký potravinářský podnik a nabídl nám odpadkových výrobků nepřebernou hojnost. Protože mu to prošlo, ovlivnil anebo zničil ty, kteří kvalitu jídla viděli poněkud jinak. Výsledkem jsou potraviny, které by si za hranicemi nikdo nekoupil. Experiment uvedený do praxe. Jak hluboko lze klesnout. Abych to zkrátil, napadá mě slogan: "Chceš-li jíst zdravě, nejez v Česku!"

  Nebudu tě, laskavý čtenáři, zdržovat zdlouhavými popisy podnikatelské kariéry A.B. Shrnu to konstatováním, že v zásadě jde o systém založený na dojení dotací a půjček. Znalejší ekonomové toto někdy nazývají "podnikatelským letadlem". První půjčka, nabytí aktiv, druhá půjčka ručená majetkem na dluh (plus správné konexe), pak třetí a další a další a letadlo letí, dokud se nevyčerpá suma firem, které lze snadno zhltnout. O něčem ve smyslu budování firmy nemůže být vůbec řeči. Že je to ode mě hotová poprava? Že se tomu nedá věřit? Stále jsem nezmínil Babišovu politickou dráhu.

  Veřejnosti nabídl variantu, že bude řídit stát jako firmu. To, že je to nesmysl, kupodivu trápilo jen málokoho. Stát firmou nikdy nebude ani při nejlepší vůli všech zúčastněných. Ona ta politická vůle ostatně od počátku chyběla. Jediným výsledkem může být stejně jen korporátní fašismus. A.B. však svá slova ani vážně nemyslel. Měl jiné cíle.

  Jako politik od počátku hledal silné figury, jimž nabídl svoje anální služby. Na republice mu nezáleželo ani za mák. Hájil cizí zájmy. Občany ČR zaprodal, kde mohl. Hodil vidle do výstavby jaderných elektráren. Nasmlouval uprchlíky, i když doma bezostyšně lhal, jak je proti. Výčet by byl dlouhý. Avšak je tu jeho finální majstrštych, který vypovídá o všem – covidová opatření. Masivní národně hospodářské škody, rozvrat rodin, sociální destrukce, tisíce zdravotně zmrzačených a zemřelých v důsledku nařízení a opatření Babišovy vlády. To, co provedl A.B. v covidových letech, je série zločinů proti lidskosti. Výmluvy, že to v zahraničí dělali podobně, mne nezajímají. To, že jeden zločinec kryje druhého, neznamená nevinu, ale spoluúčast na zločinu. On byl prvním mužem státu, on nesl zodpovědnost. A zradil jako vždycky.

  Důvodem, proč jsem napsal tento riskantní text, je naděje, že alespoň jednotlivcům otevře oči. Svými slovy určitě nezměním chod dějin. Miliony budou opět volit menší zlo – až do hořkého konce. Těch, kteří prohlédli závoj klamu, není mnoho. Ale musím doufat, že nás bude dost k tomu, abychom pomohli vystavět lepší civilizaci někde tam daleko v budoucnu. Až tato umírající utone v hlubinách zapomnění. Příliš kruté? Je mi to líto, ale já o osudu našeho státu nerozhodl. Patřím k pouhé menšině, která nemá skoro na nic vliv. Rozhoduje většina a ta se nechává klamat tím, pak jiným, a zase dalším podvodníkem, většina se vyhýbá pravdě a hledá takového politika, který umí lhát. A když lže hezky, má vyhráno.

  Můj táta i máma volí Babiše. Věří tomu, že pro lidi hodně udělal a ještě udělá. Všichni potřebujeme něčemu věřit. Většina neunese tíhu zodpovědnosti, tak ji přenášejí na někoho jiného. Ať za nás vládne "zastupitelská demokracie". Svobodní lidé si ale musejí vládnout sami. Musí mít odvahu rozhodovat se a dělat chyby. Takovou svobodu mají dnes a tady pouze nepočetní jedinci. Ostatní volí (a to doslova) porobu. Můj táta vyrostl v diktatuře. Dospěl v ní a prožil nejkrásnější léta. Měl sice potíže, protože nevstoupil do KSČ, ale tvrdě nenarazil a tak dnes volí opět diktaturu. A když to nebude Babiš, přijde jiný, další spasitel - společnost s ručením omezeným. A dostane hlasy.

  Nedokážu se hněvat. Nehádám se. Asi to tak má být. Vidím sice řezníka, stádo mě vyloučilo stranou, čas od času mi někdo věští krutý osud. Opět se nehádám. Pozoruji, jak zástup zvolna postupuje k jatkám. Vím, že dokážu snadno přeskočit ohradu, ale přemáhá mě lítost. Tam venku číhají mnohé nástrahy. Nejistota je velká. Ale i to ke svobodě patří. Že nemusí mít dlouhého trvání? Volbu máme nakonec všichni stejnou: Jatka anebo přeskočit!

   Úvod

   Moje psaní závisí i na Tobě